Příští desetiletí
Obsah

Kdo zná Olomouc, ví, jak krásným městem hanácká metropole je. Procházkou po historických památkách či jenom líným bloumáním lze v Olomouci strávit nejedno letní odpoledne.

Pro zdravého člověka není podobná procházka žádným problémem a může si ji dopřát kdykoliv se mu zachce. Tak jako v každém městě naší republiky, tak i v Olomouci však žijí obyvatelé, pro které je podobně strávené odpoledne nedostupným snem, nebo v lepším případě velmi obtížně uskutečnitelným dobrodružstvím. Jedná se o zdravotně postižené občany, z nichž velkou část tvoří vozíčkáři. Oči člověka, který se po světě pohybuje na vozíku, totiž vidí víc kromě příjemného zákoutí s lavičkou také cestu, která k lavičce vede - obrubníky, které musí překonat, výkopy, které musí objet, je-li kudy, necitelně zaparkovaný automobil, který blokuje cestu. Pohled na svět z kolečkového křesla je zkrátka jiný.

Podobné problémy zůstávají stálou součástí naší reality, a to i přes veškerou snahu je postupně odstranit. Mnozí vozíčkáři si už naštěstí uvědomili, že rychlost, s jakou budou tyto překážky odbourány, do značné míry záleží na nich samotných.

Svým dílem přispěli k vylepšení nepříznivého stavu v jejich městě i vozíčkáři z Olomouce. "Rozhodli jsme se, že uděláme mapu většiny částí našeho města z pohledu člověka odkázaného na vozík, abychom tak při jednání se zastupiteli měli co předložit", říká Mgr. Martina Langrová, předsedkyně Spolku Trend vozíčkářů Olomouc. V rámci projektu Přilož ruce k dílu, který podpořila Nadace rozvoje občanské společnosti, vytvořili skupinu 16 dobrovolníků, z nichž pak sestavili dvojice - vždy jednoho vozíčkáře a jednoho chodce - a ti pak procházeli město a zakreslovali problémová místa do mapy. "A že jich nebylo málo", dodává dnes Martina Langrová.. Takto utvořené dvojice se ukázaly být velice dobře fungujícím tandemem. Tam, kde měl vozíčkář potíže, pomohl druhý z dvojice, a vozíčkář zase vždy upozornil svého kolegu na problémová místa, kterých by si jako zdravý člověk nikdy nevšiml. O dobrovolníky nouze nebyla, většinu z nich tvořili studenti Palackého univerzity. Hotové podklady pak dvojice vždy odevzdala dalšímu vozíčkáři, který je doma u počítače zakresloval do mapy města. Kompletní mapa města Olomouce, které má navíc tu "nevýhodu", že je z velké části památkovou rezervací a některé úpravy tudíž nejdou uskutečnit tak lehce, by měla být hotova na jaře 2000.

"Samotné mapování problém není, spíš jde o to přesvědčit potom někoho o užitečnosti takové práce", říká Martina Langrová a pokračuje: "Měli jsme pochybnosti, váhali jsme, jestli se vůbec najde někdo, kdo nám bude naslouchat, kdo bude mít odvahu a začne s námi bojovat za pohodlnější "pochodování" městem."

Své záznamy předložili primátorovi města Olomouc a jeho náměstkovi odpovědnému za investiční činnost. Na konci roku 1999 jim pak poštou přišel s přáním všeho nejlepšího do nového roku i návrh rozpočtu města, ve kterém bylo vyčleněno 150 tisíc korun na bezbariérovou úpravu chodníků. Rozpočet byl schválen, přechody pro chodce budou upravovány zároveň i pro potřeby nevidomých, tím však práce vozíčkářů nekončí. "Ještě zbývají některé části Olomouce, které jsme takhle důkladně neprošlapali a stejně tak budeme potřebovat ještě nějakou tu korunku na úpravu chodníků", říká Martina Langrová. "Chtěli bychom zmapovat celou Olomouc a vydat potom publikaci Bezbariérová Olomouc, která by sloužila nejen vozíčkářům z Olomouce, ale i návštěvníkům našeho města." Podle slov Martiny Langrové by publikace mohla vyjít do dvou let. Chtěla by vše dotáhnout do stavu, jaký si pamatuje ze své dvouměsíční stáži v Paříži, kde podle jejích slov nebyl pro vozíčkáře problém kamkoliv se dostat. "Když jsem byla ve Versailles, tak se mi dokonce omlouvali za to, že bezbariérově je přístupná pouze 90 % část expozice", dodává s úsměvem.

"Projekt Přilož ruce k dílu pokračuje i z toho důvodu, že jeho hlavní myšlenka zůstává pořád živá - zapojit vozíčkáře tak, aby pochopili, že leccos si musí zařídit a udělat sami, protože nikdo jiný to za ně prostě neudělá. Vždy se ale jedná o člověka, jeho práva a úctu k němu samotnému".