Příští desetiletí
Obsah

Ústava je právním předpisem nejvyšší právní síly, s níž musí být ostatní zákony republiky v souladu. Ústava České republiky (ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.) vymezuje "ústavní pořádek České republiky", který tvoří Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle Ústavy, dříve přijaté ústavní zákony upravující státní hranice a ústavní zákony ČNR přijaté po 6. 6. 1992.

Ústava upravuje základní principy státní a politické moci, lidská práva jsou zajištěna článkem 3 a 4. V preambuli jsou stanoveny základní principy našeho právního řádu: nedotknutelnost lidské důstojnosti, svoboda a rovnoprávnost všech občanů v právním státě.

Prosazení a uplatnění představ a zájmů jednotlivců i jejich skupin se v každé společnosti zabezpečuje politickou mocí. Zvláštní postavení v systému politické moci má stát, který vytváří, realizuje a stabilizuje pravidla politického života. V ústavě ČR je politický systém zakládán na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazovaní svých zájmů. Politické rozhodování vychází z demokratického principu, kde rozhoduje vůle většiny vyjádřená svobodným hlasováním, která ale zároveň respektuje a chrání práva menšiny.

Moc zákonodárná

Zákonodárná moc náleží Parlamentu, který je tvořen 2 komorami:

- Poslaneckou sněmovnou o 200 poslancích (volitelní od 21 let), volených na čtyři roky tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného, přímého práva, a to poměrným zastoupením,

- Senátem o 81 senátorech (volitelní od 40 let) volených stejně, ale většinovým zastoupením na dobu 6 let. 1/3 senátorů se vždy po dvou letech obnovuje. Poslanci a senátoři jsou chráněni imunitou a bez souhlasu příslušné komory nemohou být trestně stíháni.

Způsob usnášení komor Parlamentu:

Obyčejné zákony, mezinárodní smlouvy kromě smluv o lidských právech a základních svobodách a další usnesení musí být schváleny za přítomnosti alespoň 1/3 členů v každé komoře a za souhlasu nadpoloviční většiny přítomných.

Nadpoloviční většiny zvolených členů komor (Poslanecké sněmovny i Senátu) je třeba k vyhlášení válečného vztahu, k souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR mimo naše území nebo s pobytem ozbrojených sil na území ČR, jakož i k přijetí usnesení o účasti ČR v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je ČR členem (např. NATO), v prvním kole volby prezidenta a dále v Poslanecké sněmovně k vyjádření nedůvěry vládě (na písemnou žádost 50 poslanců). Souhlasu 3/5 všech členů Poslanecké sněmovny i 3/5 přítomných členů Senátu je třeba k přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách.

S přijetím volebního zákona, zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou jakož i navenek, a zákona o jednacím řádu Senátu, musí vyslovit souhlas obě komory Parlamentu (čl. 40 Ústavy).

Zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.

Moc výkonná

Moc výkonná je rozdělena mezi prezidenta republiky a vládu.

Prezidenta republiky jako hlavu státu volí Parlament na společné schůzi obou komor na pět let, nejvýše na dvě volební období. Ze své funkce není odpovědný a nemůže být trestně stíhán (kromě velezrady). Prezidentem může být zvolen občan volitelný do Senátu.

Prezident dle Ústavy např. zastupuje stát navenek, podepisuje zákony, přijaté zákony (s výjimkou ústavních zákonů) může vrátit, jmenuje a odvolává předsedu vlády a členy vlády, jmenuje soudce Ústavního soudu a jeho předsedu a místopředsedy, atd. (podrobněji viz článek o prezidentovi republiky dále v této Příručce).

Rozhodující část výkonné moci má vláda, která je vrcholným orgánem výkonné moci a je odpovědná Poslanecké sněmovně. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh i ostatní členy vlády. Demisi podává vláda a její člen prostřednictvím předsedy vlády do rukou prezidenta republiky. Vládá rozhoduje kolektivně, k usnesení vlády je třeba nadpoloviční většiny všech jejích členů. K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení.

K výkonné moci patří Státní zastupitelství, které zejména zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení.

Moc soudní

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy a tvoří ji Ústavní soud a soustava obecných soudů. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jsou vázáni zákonem a mají oprávnění posoudit soulad podzákonného právního předpisu se zákonem. Nelze je proti jejich vůli odvolat či přeložit, s výjimkou případů vyplývajících zejména z kárné odpovědnosti. Účastníci řízení před soudem mají rovná práva. Jednání před soudem je ústní a veřejné, není-li zákonem stanovena výjimka.

Zvláštní postavení má Ústavní soud. Rozhoduje především o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách, o zrušení jiných právních předpisů, jsou-li v rozporu se zákonem, o ústavní stížnosti proti zásahu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod a o sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou pro všechny orgány a osoby závazná.