Příští desetiletí
Obsah

Máslovice jsou malá vesnička na severním okraji okresu Praha-východ, ve které bydlí na 260 obyvatel. Nic tak zvláštního na ní není, snad jen ten fakt, že se cestou do Máslovic dá využít i přívoz přes Vltavu, a pak samozřejmě to jméno, po jehož vyslovení téměř každý ucítí na jazyku chuť čerstvého chleba s máslem.

"Ve vesnici se musí vždycky něco dít," říká Vladimíra Sýkorová, jedna z máslovických obyvatelek, která se do vesnice přestěhovala před několika lety nastálo. Předtím tam trávila téměř každý víkend. "Před válkou býval v Máslovicích ochotnický spolek, který hrával v místní hospodě, ale dnes nemá obec ani pořádný sál, kde by se podobné aktivity mohly odehrávat. Proto se tu konaly vždy jenom akce, které se daly uskutečnit venku, ale to zase příliš záleželo na počasí." Rozhodla se proto spolu se svým otcem a manželem, že v Máslovicích založí muzeum másla. "Ve vesnici s takovým jménem nás ani nic jiného napadnout nemohlo," dodává s úsměvem.

Vhodné prostory měla dávno vytipované - v místní knihovně byly nevyužité místnosti, budova knihovny však celá potřebovala opravit. Podala proto podnět místnímu zastupitelstvo na vytvoření obecního muzea spolu s rekonstrukcí budovy. Zastupitelé její záměr schválili s tou podmínkou, že část peněz musí sehnat někde jinde. Potřebnou třetinu financí nakonec poskytl vládní Program pro obnovu venkova a v létě 1997 tak mohla začít rekonstrukce budovy.

Každé muzeum ale potřebuje nějaké exponáty, aby vůbec bylo muzeem. Vladimíra začala první kousky do muzea másla shánět už na jaře 1997, kdy si podala inzerát, že shání nejen máselnice, ale cokoliv, co s máslem a jeho výrobou souvisí. Odpověděli dva lidé. "Nakonec mi spoustu exponátů zapůjčilo zemědělské muzeum v zámku Kačina," dodává dnes Vladimíra. "Obaly na máslo jsem sháněla po mlékárnách, ale i po známých. Když potom o muzeu vyšly nějaké články v novinách, začali lidi sami nabízet exponáty. Řadu z nich darovali i místní občané."

Malé máslovické muzeum másla bylo otevřeno v prosinci 1997. Je tvořeno dvěma místnostmi, v jedné z nich je i malý obchůdek, kde si návštěvníci mohou koupit suvenýry s tematikou másla a kraviček. Následuje pak stálá expozice o historii obce a třikrát do roka se v muzeu konají i výstavy, především na téma "život místní komunity". Naposledy to byla například výstava svatebních fotografií zdejších občanů. Dvakrát ročně si zde každý může za doprovodu místní country kapely Máslovické Drnkačky utlouct svoje vlastní máslo. "Víckrát to nejde, v okolí totiž paradoxně není jediná kráva. Smetanu vozíme z mlékárny v Poděbradech," dodává Vladimíra, která veškerou práci kolem muzea zastává sama s pomocí svého otce.

"Spousta lidí si na začátku vůbec nedokázala představit, co to bude obnášet, a vždycky se najdou i tací, kteří s něčím podobným nechtějí mít nic společného. Někteří třeba do dneška do muzea nezavítali. Když pak ale ti váhavější viděli, jak před muzeem najednou zastavil třeba autobus plný turistů, tak svůj skepticismus velmi rychle opustili," říká Vladimíra a dodává: "A jsou pak pyšní na to, když jim někdo na druhém konci republiky řekne: Jó, ty jsi odtamtud, jak tam máte to muzeum."

Jen pro úplnost - máslovické muzeum másla má o víkendech otevřeno denně a přes týden po předchozí domluvě.