Prirucka obcana

Senát je druhou komorou Parlamentu a je tedy představitelem legislativní moci. Jeho význam spočívá zejména ve funkci jakéhosi "stabilizátora ústavního řádu" a jako pojistka proti "tyranii většiny". Díky tomu, že každé dva roky je obměňována pouze třetina senátorů, je zajištěn kontinuální výkon zákonodárné moci. To se hodí třeba v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny, neboť Senát je nerozpustitelný. Ačkoliv byl Senát zakotven v Ústavě ČR již od jejího přijetí v roce 1992, fakticky byl ustaven až v roce 1996. Od té doby si Senát hledá své místo na politickém výsluní a snaží se přesvědčit veřejnost o své užitečnosti.

Čím se Senát zabývá?

Senát především projednává všechny návrhy zákonů, které byly schváleny Poslaneckou sněmovnou. Výjimkou je pouze návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu, kterými se zabývá pouze Sněmovna. Senát jako celek může Sněmovně navrhovat zákony, nikoliv však jednotliví senátoři. Krom toho se Senát podílí na volbě prezidenta republiky, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami, s vyhlášením válečného stavu atp. Schůze Senátu jsou stejně jako ve Sněmovně veřejné.

Jak funguje Senát?

Aby mohl Senát fungovat, zřizuje si orgány, kterými jsou výbory a komise. Tyto orgány mají do značné míry stejnou funkci jako u Poslanecké sněmovny.

Kromě toho se senátoři sdružují v senátorských klubech. Kluby sdružují senátory podle toho, za kterou stranu byl senátor zvolen. Senátor, stejně jako poslanec, může být členem maximálně jednoho klubu, ale nemusí v něm být vůbec, dokonce ani když je členem strany. Kluby se mohou, stejně jako v Poslanecké sněmovně, sdružovat (viz jednotný senátní klub US-ODA).

Výbory sdružují senátory podle oborů, kterým se senátoři věnují. Stejně jako u Sněmovny se hledí na to, aby v nich měly politické síly přibližně stejné rozdělení jako v celém Senátu a zamezilo se tím přílišnému vlivu jedné politické strany na danou problematiku. V Senátu fungují tyto výbory: Mandátový a imunitní výbor, Ústavně-právní výbor, Výbor pro evropskou integraci, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Senátor může být členem jen jednoho výboru, s výjimkou mandátového a imunitního, ovšem nemusí být členem vůbec žádného výboru.

Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu, ani členem parlamentních výborů, či vyšetřovacích komisí.

Každé dva roky po volbách jsou orgány Senátu znovu voleny. Znovu se také volí funkcionáři Senátu, tj. předseda a místopředsedové. Senát musí vytvořit mandátový a imunitní výbor, který ověřuje platnost mandátu senátorů, organizační výbor, který organizuje práci Senátu, a určí výbor, který se bude zabývat peticemi.

Jak putuje zákon Senátem?

Po schválení Poslaneckou sněmovnou je návrh zákona předložen Senátu. Ten jej musí projednat a usnést se k němu během 30 dní. Tato "odbavovací" lhůta neplatí pouze u ústavních zákonů a zákonů podle čl. 40 Ústavy, kde není doba určena.

Senát má 4 možnosti:

a) návrh zákona schválí
b) návrhem se nezabývá
c) návrh zákona pozmění
d) návrh zamítne.

V prvních dvou případech je zákon přijat a předložen prezidentovi, který jej buď podepíše a tím vstoupí v platnost, nebo jej vetuje. V tom případě může Sněmovna veto přehlasovat minimálně 101 poslancem (tzn. nadpoloviční většinou VŠECH poslanců, na rozdíl od ve Sněmovně přítomných poslanců při běžném hlasování). Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném Senátem. Neschválí-li Sněmovna senátní verzi, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Jestliže Senát návrh zákona zamítne, překoná Sněmovna jeho veto nadpoloviční většinou všech poslanců (tj. minimálně 101 hlasem). Nevyjádří-li se Senát ve 30tidenní lhůtě, platí, že je návrh zákona přijat. Zvláštním případem jsou opět ústavní zákony. Zde je souhlas Senátu nutný (3/5 většina přítomných senátorů) a jeho neschválení již Sněmovna nemůže zvrátit.

Jak ale senátoři dospějí k tomuto závěrečnému rozhodnutí? Organizační výbor přidělí navrhovaný zákon jednomu či více výborům. Pokud je návrh zákona přidělen více výborům, jeden z nich je vždy garanční. Senátoři mají tu výhodu, že se mohli v případě zájmu s návrhem zákona seznámit již během projednávání ve Sněmovně.

Do 30 dnů od předání návrhu Senátu se koná schůze Senátu (tj. všech senátorů v jednacím sále). Zákon nemusí být přijat tentýž den, je možno jeho projednávání odložit, ale stále ve lhůtě 30 dnů. K zákonu vystoupí navrhovatel a zpravodaj zákona a poté garanční výbor doporučí Senátu, jaké stanovisko zaujmout. Následuje obecná rozprava, po níž lze zákon buď přijmout nebo zamítnout. V případě potřeby přidat pozměňovací návrhy se koná podrobná rozprava. V ní se hlasuje o jednotlivých pozměňovacích návrzích a poté se Senát na zákoně definitivně usnese.