Příští desetiletí
Obsah

Volební právo je v ČR přímé, rovné a všeobecné a vykonává se tajným hlasováním.

• Přímé znamená, že volí přímo občané bez nějakých svých zastupitelů (na rozdíl např. od amerických prezidentských voleb, kde prezidenta volí volitelé jednotlivých států).
• Rovné právo znamená, že každý volič disponuje stejným počtem hlasů a každý hlas má stejnou váhu.
• Všeobecné právo zaručuje volit všem občanům ČR bez ohledu na pohlaví, společenské postavení, barvu pleti, náboženské přesvědčení atd., ne tedy jen některým vybraným skupinám.

Voleb se může zúčastnit každý občan ČR, který dosáhl 18 let a u kterého nenastala zákonem uvedená překážka ve výkonu volebního práva. Volební povinnost není v ČR zavedena.

Zajímavostí je, že volič musí být v den voleb na území České republiky. Občané tedy nemají možnost volit v zahraničí, poštou nebo v zastoupení. To neplatí pro volby do Poslanecké sněmovny, zde se volba v zahraničí umožňuje všem státním občanům ČR bez ohledu na jejich trvalé bydliště.

Existují dva základní volební systémy: poměrný a většinový.

Pomocí systému poměrného zastoupení probíhají například volby do Poslanecké sněmovny:

Princip systému spočívá v tom, že hlasy získané politickým subjektem, který splnil zákonem určené podmínky, se stanovenou výpočetní metodou přepočítávají na mandáty. Zisk mandátů je tedy více méně úměrný zisku hlasů. Významnou okolností je přitom i velikost volebního obvodu, ve kterém se stanovený počet mandátů rozděluje, v případě Poslanecké sněmovny se tak děje ve volebních krajích.

V roce 1998 se volební kraje shodovaly s územím krajů, na něž se ČR členila z hlediska státní správy (kraje vzniklé v r. 1960 a území hlavního města Prahy). Každá strana nebo hnutí sestavila na svých schůzích v jednotlivých krajích kandidátní listinu. Na ní je určeno pořadí kandidátů, které strana nebo hnutí, případně jejich koalice, ke zvolení do Sněmovny navrhla. Občané mohou volit jen jednu stranu - kandidáty uvedené na jedné kandidátní listině, pokud jim ovšem není umožněno vybírat si z více kandidátních listin (tzv. panašování), jak je tomu v ČR při volbách do zastupitelstev obcí. Při volbách do Poslanecké sněmovny mohou na této listině však několik kandidátů zvýraznit a dát jim přednostní hlas (při volbách v roce 1998 bylo možno dát na kandidátce 4 preferenční hlasy). Ve volbách získá mandáty ta strana, která celorepublikově obdrží alespoň 5% hlasů. Mandáty jsou rozdělovány podle kandidátek v jednotlivých volebních krajích. Když je v některém volebním kraji výrazně podporována jedna strana, bude mít z tohoto kraje nejvíce poslanců. V Poslanecké sněmovně zasedá 200 členů a volitelný je občan, který dosáhl alespoň 21 let.

Poměrný systém se používá také při volbách do krajských zastupitelstev a v komunálních volbách.

Při každých volbách dostanou voliči spolu s hlasovacími lístky také podrobný popis, jak volit a jak a co přesně vyplnit. Určitě se vyplatí si pokyny podrobně přečíst. Přece nechceme, aby náš hlas nebyl započítán kvůli nějakým formálním nedostatkům.

Pro volby v roce 2002 se počítá s tím, že volební kraje budou územně shodné s vyššími územně správními celky.

Víte například, že občany ve středočeském kraji zastupuje 22 poslanců? Nedá se tedy konkrétně říci - tohle je poslanec, který mě zastupuje v Poslanecké sněmovně. U senátorů to říci lze. Přesto se všichni poslanci i senátoři při skládání slibu zavazují, že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu, tedy nikoli jen v zájmu voličů určitého volebního obvodu nebo politické strany, za niž kandidovali.

Pomocí většinového systému se volí do Senátu Parlamentu ČR. Slogan "vítěz bere vše" se dobře hodí k popsání varianty tohoto systému, která se uplatňuje i v České republice. Jde o většinový volební systém absolutní většiny.

Volby do Senátu se konají v 81 volebních obvodech na území České republiky. V každém volebním obvodu se volí jeden senátor. V praxi strana navrhne jednoho svého kandidáta, který nemusí být nutně jejím členem. Kromě stranických kandidátů mohou kandidovat i nezávislí kandidáti, kteří nekandidují za žádnou politickou stranu. Ti musí k přihlášce přiložit petici s podpisem alespoň 1000 oprávněných voličů z volebního obvodu, kde kandidují. V ČR se volí dvoukolově. Aby se některý kandidát stal senátorem už po prvním kole, musí získat přes 50% odevzdaných platných hlasů. To se nestává často, a proto se koná druhé kolo. V něm je možno volit pouze mezi 2 nejúspěšnějšími kandidáty z prvního kola. Jeden z nich pak získá většinu hlasů.

Zajímavé je, že v zákonu o volbách bylo myšleno i na onu velmi nepravděpodobnou možnost, že oba kandidáti získají stejný počet hlasů. V tom případě se losuje.

Senát má 81 členů volených na 6 let. Přitom každé dva roky se volí jedna třetina Senátu. Senátorovi musí být alespoň 40 let.

Je třeba si uvědomit, že na zvolení stačí relativně malý počet hlasů. Pokud je volební účast 25% ve volebním obvodu o 100 000 voličích, tak kandidátovi stačí v prvním kole 0,25x100000x0,51 = 12750 hlasů. Takže pouze 12750 voličů vybere svého senátora, který má potom sloužit všem občanům. Ve druhém kole většinou stačí ještě menší počet hlasů, protože voliči, kteří dali v prvním kole svůj hlas neúspěšným kandidátům, už často volit nejdou.